Metoda výuky schopnosti improvizace na kurzech Hudební jazyk pro učitele ZUŠ
Dobrý den, jmenuji se Vít Rokyta a už roky se snažím předávat své zkušenosti z oboru hudební improvizace muzikantům a také učitelům hudby na základních uměleckých školách. Rád bych Vám teď popsal svou metodu, jak mé kurzy vlastně fungují a co na nich můžete získat.
Obsah a popis kurzu metodiky hudební improvizace:
Všechna témata budou metodicky popsána a poté účastníky praktikována. Dojde k uvědomění si, jak výuka a improvizace samotná funguje.
Kurz je protkán společným jamováním a hraním. Účastníci kurzu jsou ponořeni do improvizované hudby, lektor je vede, hraje s nimi a oni sami mají možnost si vše vyzkoušet. Zjistí, co to vlastně znamená improvizovat, jamovat a jak neskutečné pohlcující činnost to je. Budou inspirováni se improvizaci věnovat, uvědomí si její důležitost pro celkový růst hudebníka.
Téma kurzu není jednostranně zaměřeno na improvizaci samotnou. jedná se komplexní průřez mnoha hudebním tématy, která po propojení vedou ke schopnosti improvizace. Tzn. že i hudebníci, kteří v budoucnu improvizovat nebudou, projdou zkušeností a pochopením dílčích témat, což je posune i v rámci klasické interpretace, výuky hudební nauky apod.
Princip improvizace je zjednodušeně popsán na str. 5 ve skriptech ke kurzu:
Nejdůležitější témata, kterým se budeme během kurzů věnovat:
Flow (definoval psycholog Mihaly Csikszentmihalyi) – stav mysli, ponoření, ve kterém jsme plně soustředěni a věci plynou přirozeně. V kontextu improvizace a tvoření jde o nedílnou součást hudby samotné. Pomocí hraní a ukázek se podaří účastníkům do flow ponořit a uvědomit si jeho důležitost. Spousta dále popsaných témat jsou dveře právě do flow. Tento stav zažíváme i u spoustu dalších činností, například čtení knihy, sledování filmu, nebo sexu. Jistě si dokážete sami představit, jak je naprosté oddání se, ponoření do atmosféry a kouzlu okamžiku pro improvizaci naprosto klíčové.
Rytmika: groove, puls, akcenty (on-beat, off-beat), dělení metra a rytmická stupnice, clave, koordinace – otvírák pro moderní improvizaci. Správně vyřešený rytmus je zásadním prvkem zůsobujícím flow a umožňujícím v něm setrvat.
Je potřeba si uvědomit, že bez dobré rytmiky nepůsobí hra správně a zpětně není ani pro hráče inspirativní. Tudíž hudebníka z flow vytrhává. To, co nás ponořuje do flow je groove. Princip a působení groove je také zásadní pro kontinuální hru.
Naučíme se jak využívat rytmickou stupnici. Nebudeme cvičit jen prsty, ale hlavně hudební cítění. A to konkrétně pomocí základů rytmického jazyka konnakol. Ten je celosvětově velmi účinný slabikový systém vyjadřování rytmu. Skutečně se jedná o rytmický jazyk.
Akcenty mají vliv na působení rytmu a správné frázování synkop. Synkopy jsou hracím prvkem rytmu.
Clave jsou rytmické vzory, aplikovatelné na široké spektrum hudby. Je rozhodně dobré o nich vědět. Usnadní muzikantům tvorbu groovů a doprovodů. Jsou také skvělé pro analýzu skladeb.
Koordinace je zásadní součást praktické rytmiky. Má vliv na uskutečňování rytmů, které nám předloží naše hudební představivost, nebo charakter hudby. Tréning koordinace nám umožní zůstat v proudu groove a nerušeně hrát – užívat si flow. Představte si, že tančíte rytmus – máte ho uložen v těle a začnete svobodně hrát. V tento okamžik se projeví vaše schopnost oddělit jednotlivé vrstvy rytmu. Pokud se pustíte zcela přirozeně do protirytmu, nebo synkop, které vám představivost nabízí, vaše tělo prochází zkouškou koordinace. Projeví se vyrovnanost hemisfér a oddělení končetin. Koordinace se projevuje při improvizaci vždy.
Funkční harmonie – vysvětlíme si, pro zkušené zopakujeme, jak fungují vztahy akordů. Toto je důležité pro vytvoření vhodného prostředí k improvizaci. Jamování a improvizace jsou kolektivní činnosti. A přesto, že u zkušených hudebníků je sólista vůdce, doprovodní hudebníci, poskytující harmonii jsou stejně důležití. Podporují sólistu a vyjadřují harmonií emoce, které sólista vytváří. Bez této vzájemné spolupráce kolektivní improvizace nebude fungovat. Je tedy důležité, aby byl učitel hudby funkční harmonie znalý a byl tak spolehlivou podporou mladého muzikanta.
Intervalový sluch je matematický procesor hudebníka. Je důležitým prvkem při převádění představ v reálném čase na hudební nástroj. Bude procvičen na základní úrovni pro potřeby ZUŠ. To povede k nastavení muzikantů na poměrové myšlení. Jakmile toto nastane, hudebníci budou daleko lépe rozumět stavbě melodií, a harmonií. Tzn. budou vědět, jak zahrát své představy. Intervalový sluch jsou oči hudebníka. Díky němu se orientujeme v hudbě. V klasické interpretační hudbě se často jedná o pouhou hudební teorii. Pro improvizaci je však toto téma velmi důležité. Ukážeme si jednoduchá cvičení, jak intervalový sluch – poměrové myšlení aktivovat a metodicky na něm pracovat. Účastníci si sami na sobě uvědomí jak se intervalový sluch používá v praxi.
Jazyk hudby – každý hudební styl má svůj jazyk. Jinak řečeno podle něj poznáme o jakou hudbu se jedná. Aktivním poslechem do sebe nasáváme hudební fráze, melodie, harmonické postupy, rytmiku. Stejně jako např. angličtinu se učíme, jak se ve kterém stylu vyjadřovat.
Melodika blues – v moderní hudbě a dnes nejběžnější improvizované hudbě jako je jazz, blues, pop, funk, fusion a další se nevyskytuje pouze dur/moll melodika. Naopak daleko častější je jazyk hudby vycházející z bluesové melodiky. Ta je od evropské melodiky odlišná. Účastníci ji běžně znají z poslechu oblíbené hudby. Často si však neuvědomují, že se o blues melodiku jedná. Na kurzu si vše vysvětlíme a vyzkoušíme, analyzujeme nahrávky, procvičíme blues stupnici v mnoha tóninách. Tato stupnice je svou stavbou pro začátek mnohem přístupnější.
Tvořivý zpěv – zásadní prvek při improvizaci. Na kurzu ho aktivujeme, lektor účastníkům rozhýbe tvořivou mysl. Je odpovědí na otázku “Co mám hrát?”. Tvořivý zpěv je zdrojem hudby v každém hudebníkovi. Je odrazem jeho hudebního nadání. Projevuje se v něm jazyk hudby, intonace, interval. sluch, rytmika, tvoří hudební obsah. Zpěv je ideální, přirozený způsob improvizování bez nástroje. Díky tomu je také nejpřístupnější i pro začátečníky, kteří by jinak své představy zatím neuhráli. Je zdrojem toho, co bude na hudební nástroj hrát. Učitel hudby také získává pomocí tvořivého zpěvu vhled do studenta. Může ho analyzovat, zjistit, kde jsou překážky a postupně jej kultivovat. Díky zpěvu se učíme pracovat s hudbou.
Melodické vedení – metodika vedoucí k propojení tvořivého zpěvu s hudebním nástrojem pomocí intervalového sluchu. Principem je zjednodušení hudebních představ natolik, aby byly od začátku hratelné. Tím se sjednotí mysl a ruce hudebníka. Získáme nad hudbou kontrolu. Hudba nebude konstrukt logiky, nebo náhody, ale přirozeně plynoucí pod vedením tvořivého zpěvu.
Technika hry, cvičení – kapitola zabývající se stupnicemi a jejich vzory. Pokud chce být hudebník na nástroj co nejvíce svobodný, jeho technika hry musí zvládat co nejvíce průchodných cest. Právě cvičení těchto cest odstraňuje technické překážky, které improvizaci brání. Klasická interpretace využívá techniku hry, která je vázána na konkrétní danou situaci. skladbu. Improvizační technika vede spíše k akceschopnosti.
Na pokračovacích kurzech se postupně ponoříme do práce s dynamikou a energií hudby, tenzí, a několika improvizačních technik.
Co to znamená “hudební improvizace”?
Položme otázku: Co je to vlastně hudba a improvizace? Zkusme prohledat internet a podívat se na názory slavných hudebních osobností.
Hudba je univerzální jazyk emocí, vyjádření a komunikace. Její definice se mění podle toho, kdo na ni nahlíží a každý hudebník do ní vnáší svou vlastní filozofii.
Podle myšlenek nejlepších hudebníků je však v hudbě jeden zásadní prvek – ponoření, neboli flow. Je to stav, kdy nejen muzikanti zažívají přívaly tvořivosti.
Co říká například Herbie Hancock? „V improvizaci jde o naslouchání přítomnému okamžiku a reagování na to, co slyšíte.“ O čem Hancock mluví? Hudebníci při improvizaci často zažívají flow, protože se pohybují na hranici svých schopností, kde musí být neustále pozorní, reagovat na podněty a přitom udržet kreativní tok. To odpovídá klíčovému principu flow: vyvážený vztah mezi dovednostmi a výzvou.
Keith Jarrett říká: „Hudba není o kontrole. Je to o odevzdání se tomu, co přichází.“ Jarrettovy sólové koncerty jsou příkladem naprostého odevzdání se flow. Při improvizaci nepřemýšlí, co přijde dál; plně se spoléhá na svou intuici a okamžitý tvůří proces. To je základní aspekt flow: ztráta sebeuvědomění a ponoření se do přítomnosti.
Isaac Perlman často zdůrazňuje důležitost techniky a emocionality: „Musíte se spolehnout na svou přípravu, aby hudba mohla proudit volně.“ Technická příprava umožňuje hudebníkům dostat se do flow, protože nemusí přemýšlet o základech (hmaty, noty) a mohou se soustředit na emocionální výraz a propojení s publikem.
Johann Sebastian Bach říká: „Když hraji pro Boha, čas přestává existovat.“ Bach zde poukazuje na transcendentní kvalitu hudby. Flow často přináší pocit „… rozpuštění času“, což Bach popisuje jako propojení s něčím vyšším – ať už je to víra, kreativita nebo absolutní harmonie.
Hudba a stav flow jsou úzce propojeny, protože hudba je jedním z nejsilnějších spouštěčů tohoto optimálního psychického stavu tvoření. Flow nastává, když jsme plně ponořeni do činnosti, která je náročná, ale zvládnutelná, a zcela nás pohltí.
Hudba vytváří emocionální stav, který je příznivý pro flow. Například poslouchání oblíbené skladby zvyšuje hladinu dopaminu.
Okamžitá zpětná vazba: Hudebníci při improvizaci ihned slyší výsledky svého hraní, což je zásadní prvek flow. Hudba je tak jedním z nejpřístupnějších způsobů, jak flow zažít – ať už při její tvorbě, poslechu nebo tanci.
Jak se projevuje a chová stav ponoření flow? Flow buď je, nebo není. Když trochu nejsi, tak nejsi. Všechna cvičení, která dělají běžně muzikanti, jsou kvůli tomu, aby se do flow dostali. Protože jakmile se člověk ponoří, tak už to jde samo. Jsou také známé spouštěče flow. To je třeba groove, rytmus, tempo, harmonie, která způsobí jasnou emoci. Pravidelný rytmus je skvělý spouštěč. Můžete si to představit, jako kdyby Vás někdo hypnotizoval kýváním hodinek.
Abychom se dokázali ponořit, musí být spousta věcí samozřejmých. Jinak je zapnuté racio. To hlavní na hudbě jsou přece prožitky a emoce. Racio může být také druhem ponoření, ale nejsou to ty emoce. A emoce nás vtahují zpět do ponoření. Když se hraje raciem, tak to není hudba, protože tvoříme konstrukty, a ne emoce, obsah. Racio jsou procesy. Výpočty. Matematika. Emoce se nedají spočítat. Těžce se dají popsat slovy a vůbec se nedají předat, pokud protějšek nemá stejnou zkušenost. A i když ji má, stejně jsou jeho emoce jiné než ty naše. To je dané biologicky.
Ale racio je samozřejmě také velmi důležitým prvkem. Cvičením jednotlivých témat, která sice hudba nemusí být, si člověk vytváří zkratky. Zkratky ulevují od kognitivně náročných procesů při hraní, a tím snáze se můžeme dostat do flow. Když jsou některá témata neprůchodná, jsou pro nás natolik náročná, že nám to ponoření vyloženě brání. Proto je třeba věci zjednodušovat, vytvořit cíleně zkratky na zásadních místech. A toto společně s hudebním nadáním je cesta k improvizaci.
Metoda výuky improvizace není tedy jenom výuka improvizace. Je to hodně obsáhlý přístup, obsahující práci s mnoha hudebními tématy, která po vyřešení, tzn. vytvoření zkratek a zrychlení zpracování hudebních problémů souvisejících s hudbou, umožňuje hráči vstoupit do stavu ponoření, oddání se hudbě, flow a spontánnímu tvoření.
Myslím si, že je na muzikantovi naprosto jasně poznat, kdy hraje mentálně, čili převažuje technika a logika nad emocemi, nebo pokud ani není tak technicky zdatný, ale vyjadřuje naprosto jasně emoce. Nebo má skvěle zpracované hudební překážky a nic mu nebrání dokonale vyjadřovat emoce, které právě prožívá.
Pro učitele hudby je zásadní věnovat se postupnému vyřešení zásadních hudebních překážek a vytvořit ve studentovi určitou samozřejmost v jejich překonávání. Dále, pokud někoho chceme něco naučit, pojďme mu to nejdřív ukázat. Aneb kdo chce zapalovat, musí hořet. Stejně jako cizí jazyk, se učíme i vyjadřovat se hudbou. Stejně jako když se budeme učit angličtinu a budeme se chtít domluvit, nestačí jen číst anglické texty, ale nejlepším způsobem je přece konverzovat s někým, kdo už anglicky umí. To znamená učit se mluvit. Kdo anglicky pouze čte, často nezná vůbec výsloňovnost a většinou se i mluvit bojí. A tohle je typickým problémem neustálé interpretace na základních uměleckých školách i konzervatořích. Umíme skvěle číst, ale neumíme mluvit, přitom známe jazyk.
Vrátíme se dále k tématu učitele. I v běžném životě je přirozené mluvení, zabřehnutí do tématu a povídání o něčem spojeno s danou situací, s prostředím. Nezačneme jenom tak mluvit o nějakém tématu, pokud k tomu nemáme důvod, nebo nám to něco nepřipomnělo. Pokud se ale nějaká situace stane, klidně ji spontánně okomentujeme nebo se ponoříme do nějakého myšlenkového procesu a začneme si o něm prostě povídat.
Úplně stejné je to v hudbě. Těžko budeme vyprávět nějakou hudební myšlenku nebo vyjadřovat nějakou emoci, aniž by nám ji něco evokovalo. To znamená, že pokud chceme někoho naučit improvizovat, musíme mu k tomu vytvořit prostředí, navodit takovou atmosféru a vtáhnout ho do hry. A tato hra už má určitou emoci, o které potom mluvíme. Má určité vlastnosti jako rytmus, zvuk, harmonii, tempo, emoce, groove, které nám dávají najevo obsah hudby a tím nás inspirují k tomu, jak a co budeme hrát. Improvizace nejsou konstrukty, jsou to reakce na prostředí. Pokud učitel neumí žáka správně vtáhnout, neumí poskytnout jasné emoce, jasný rytmus, jasnou informaci, o čem se zrovna bavíme, uvést do tématu a ukázat, jak to myslí, není možné něco jako improvizace předávat.
Co je možné takto dělat, je věnovat se určitým konkrétním oblastem, ve kterých se třeba cítíme bezpečně a umíme je. Například budu klást důraz na čtení not, na správné frázování, na dobrý rytmus, na techniku hry. Ale to jsou jenom výseky z hudby. Improvizace je výsledkem propojení a zvládnutí mnoha těchto hudebních minitémat. Metodika improvizace je tedy vyřešení těchto témat a vytvoření rychlých zkratek, schopnost navození jasného tvůrčího prostředí a tématu, emoce hudby. Samotné hraní je potom přirozenou reakcí na toto prostředí. Vyjádřením myšlenek a emocí, které z tohoto prostředí pramení. Může to být monolog, dialog, vnitřní hlas nebo cokoli dalšího. Stejně jako když si s někým o něčem povídáme, nebo si mluvíme jenom sami pro sebe. To je jedno, ale víme, o čem hrajeme.
Z kurzů improvizace Hudební jazyk mám zkušenost, že hranice mezi tím, co je konstrukt racia, nebo spontánní vyjádření emoce, je velmi tenká. Ono je to všechno propojeno. Je velmi těžké rozpoznat v muzikantovi, co se v něm právě odehrává. Nicméně tohle je přesně smyslem učitele hudby. Proto kurzy Hudebního jazyka jsou vždy prezenční a můj názor je, že někoho učit improvizovat je nemožné například online. Velice často totiž dochází k nepochopení sdělovaných informací, a tak jak každý člověk chápe stejnou věc trochu jinak, tak si i student vytvoří určité představy, které mohou být ale úplně jiné. A posláním lektora, který improvizaci vyučuje, je právě formování tohoto vyjadřovacího procesu. Protože dílčí hudební problémy, jako intervalový sluch, čtení not, harmonické jevy a spoje, rytmus, melodika, stupnice, orientace na nástroji a spousty dalších, se dají naučit třeba z YT. Samostatně oddělené nejsou hudbou.
A tohle všechno se naučíte na kurzech improvizace Hudebního jazyka. Naučíte se vytvářet prostředí inspirující k improvizaci. Naučíte se, které prvky hudby k tomu vedou. Naučíte se rozpoznat, zda student tvoří logické konstrukty, nebo se spontánně vyjadřuje. Naučíte se rozumět tomu, co konkrétní fráze, skupiny tónů vyjadřují. Naučíte se, jak pracovat s emocemi a s energií hudby. Naučíte se, jak v hudbě komunikovat. Budete ponořeni do inspirativního, tvůrčího prostředí a sami na sobě si vše vyzkoušíte.
Samozřejmě, že propojování všech těchto prvků je dlouhodobou cestou, která ani nemá jasný cíl. Ale pokud někomu ukážete cestu, otevíráte mu netušené možnosti. A to je na tom právě to úžasné, ne?
Tak tohle bylo zjednodušené popsání toho, o čem jsou kurzy improvizace Hudebního jazyka, a těším se, že se brzy potkáme na některém z kurzů pro učitele ZUŠ.
Zdraví Vás Vítek lektor improvizace v projektu Hudební jazyk
www.hudebnijazyk.cz