Cesta k hudebnímu mistrovství pro učitele ZUŠ
Proč tolik talentovaných žáků po letech cvičení na nástroj stagnuje, nebo dokonce ztrácí radost z hudby?
Možná nejsou líní ani méně nadaní než ti ostatní – prostě jen nikdy nezažili sílu skutečně chytré a efektivní praxe, jak ji popsal Jonathan Harnum ve svém zásadním díle ‘The Practice of Practice’ (2014). Opravdu víte, jak „správně“ cvičit, nebo jen opakujete, co vás kdysi učili?
Více informací o našem kurzu Metodika improvizace pro učitele ZUŠ naleznete zde:
Kolik času zbytečně „vyplýtváte“ s žáky každodenním drilem?
Kolik času zbytečně „vyplýtváte“ s žáky každodenním drilem, který je místo pokroku spíš unavuje, než motivuje? A proč tolik slibných dětí neumí improvizovat, nebo odvázaně vystoupit z řady, přestože doma cvičí? Zkuste si upřímně odpovědět – dáváte žákům návod, jak rozkládat složité dovednosti na zvládnutelné kroky, jak efektivně hospodařit s časem, nebo je necháte tápat v moři not bez jasného cíle a kvalitní zpětné vazby?
Nech mě vám poodhalit jádro Harnumovy metody
Nech mě vám poodhalit jádro Harnumovy metody a poznatky z českých výzkumů (Špaček, 2018; Kolář, UK), které už teď můžete zavést do svých hodin. Prvním klíčem je rozložení každé dovednosti na poddílčí části a cílené zaměření na slabá místa (Ericsson, 1993). Zapomeňte na šablonovité opakování celých skladeb – raději hned na začátku týdne dejte žákovi za úkol jediné mikro-tematické cvičení s jasným záměrem: dnes se soustředíme třeba jen na těžší pasáž ze skladby, zítra se zaměříme na změny tempa v obtížnějších místech.
Osvědčila se metoda tzv. střídavé praxe (interleaved practice), kdy v jedné lekci kombinujete různé dovednosti (například výměnu frází a práci s rytmem) – podle zahraniční studie (Kornell & Bjork, 2008) a zkušeností českých učitelů ZUŠ tato metoda posiluje dlouhodobé uchování dovedností.
Výzkumy českých pracovišť ukazují, že funguje:
- Cílená praxe: rozdělení skladby na maličké sekce, zpomalení tempa, práce na jednom problému (ne celé skladbě). Cíl? Získat kontrolu – a pocit bezpečí.
- Pravidelná reflexe: zapisujte s žákem pokroky do deníku, podporujte sebehodnocení („Co mi dnes šlo lépe?“).
- Zpětná vazba: využijte audio nahrávky, porovnejte výsledek sami nebo s žákem; umožněte mu slyšet svůj vlastní pokrok.
- Časový management: krátké desetiminutové bloky, několikrát denně, fungují lépe než jedno náročné, únavné soustředění. Pomodoro technika (25 min práce, 5 min pauza) patří mezi funkční rutiny používané i v uměleckém vzdělávání.
Obrovský přínos přináší i tzv. „omezovací cvičení“
což potvrzují přímé zkušenosti (Zouhar, JAMU 2019): například žák v improvizaci hraje sólo pouze ve čtvrťových notách. Právě tato minimalistická cesta donutí mozek hledat nové rytmické cesty – a když se zpětně přidává složitější materiál, náhle roste kreativita i rytmická stabilita.
Další etapa? Práce s frázováním: například žák si vytáhne z transkripce či swingové etudy rytmickou frázi a věnuje celý blok jejímu opakování v různém harmonickém kontextu. Postupně rozvíjí vlastní hudební slovník, přičemž frázování je často opomíjeným klíčem skutečných improvizátorů.
Jak prakticky vypadá „Harnumova výuka“ v české třídě?
Zkuste například:
- Nastavit s žákem deníček nebo jednoduchý záznamový arch, kde každý den krátce reflektuje, co dnes fungovalo a co je výzva do zítřka.
- Zařadit nahrávání: jednou týdně si žák s učitelem poslechne vlastní výsledky, pojmenuje změny a nastaví další mikro-cíl.
- V hodině pravidelně střídat různé aktivity: deset minut soustředěné práce na obtížné pasáži, pět minut tzv. rytmického omezeného sóla (například pouze v pětinách), blok věnovaný práci s walking bassem, krátká skupinová improvizace.
- Při improvizaci na začátku omezte počet tónů, které žák smí využít, a až později rozšiřujte jeho tónový materiál. Nebojte se pustit „nekonečné stupnice“ – cvičení přes celou harmonii skladeb, kde žák postupně přechází mezi stupnicemi podle akordů (i v jednoduché podobě pro ZUŠ).
Co tím vším získáte?
Žáci zažijí doslova „aha-momenty“ – s úsměvem pochopí, že hudební pokrok není o „početí hodin“, ale o myšlenkové hře, průběžné sebereflexi a odvaze udělat chybu (právě v těchto okamžicích se rodí osobitý styl). Vy, jako učitelé a průvodci, najednou zažijete větší motivaci, méně frustrace a hlavně víc tvořivosti ve svých vlastních lekcích.
Citace:
- Harnum, J. (2014). The Practice of Practice, Sol Ut Press.
- Ericsson, K.A. (1993). Deliberate Practice.
- Kornell, N., & Bjork, R. (2008). Learning Concepts and Categories.
- Kolář, J., UK: Hudebně-pedagogický výzkum.
- Zouhar, V., JAMU (2019).
- Špaček, V. Hudebně-pedagogický výzkum (2018).
Z praxe:
Začněte například hodinu jednoduchým zadáním: „Zahraj sólo pouze na dvě noty v omezeném rytmu, poté zapiš, co se ti podařilo a na co bys navázal zítra.“ Nebo využijte walking bass – podle jednoduchého harmonického schématu – například letní tematiky, které navazují na období prázdnin a samostatného objevování.
Vyplňte objednávku na našem webu a objednejte si kurz i pro Vaše pedagogy: www.hudebnijazyk.cz