Metoda výuky schopnosti improvizace na kurzech Hudební jazyk pro učitele ZUŠ

Obsah a popis kurzu metodiky hudební improvizace

Všechna témata budou metodicky popsána a poté účastníky praktikována. Dojde k uvědomění si, jak výuka a improvizace samotná funguje.

Kurz je protkán společným jamováním a hraním. Účastníci kurzu jsou ponořeni do improvizované hudby, lektor je vede, hraje s nimi a oni sami mají možnost si vše vyzkoušet. Zjistí, co to vlastně znamená improvizovat a jamovat a jak neskutečně pohlcující činnost to je. Budou inspirováni se improvizaci věnovat a uvědomí si její důležitost pro celkový růst hudebníka.

Naše kurzy improvizace jsou pro každého

Téma kurzu není jednostranně zaměřeno na improvizaci samotnou. Jedná se o komplexní průřez mnoha hudebními tématy, která po propojení vedou ke schopnosti improvizace. To znamená, že i hudebníci, kteří v budoucnu improvizovat nebudou, projdou zkušeností a pochopením dílčích témat, což je posune i v rámci klasické interpretace nebo výuky hudební nauky.

Co to znamená „hudební improvizace“?

Položme otázku: Co je to vlastně hudba a improvizace? Hudba je univerzální jazyk emocí, vyjádření a komunikace. Její definice se mění podle toho, kdo na ni nahlíží, a každý hudebník do ní vnáší svou vlastní filozofii.

Podle myšlenek nejlepších hudebníků je však v hudbě jeden zásadní prvek – ponoření, neboli flow. Je to stav, kdy nejen muzikanti zažívají přívaly tvořivosti.

Hudba a stav flow

Hudba a stav flow jsou úzce propojeny, protože hudba je jedním z nejsilnějších spouštěčů tohoto optimálního psychického stavu tvoření. Flow nastává, když jsme plně ponořeni do činnosti, která je náročná, ale zvládnutelná, a zcela nás pohltí.

Hudba vytváří emocionální stav, který je pro flow příznivý. Například poslech oblíbené skladby zvyšuje hladinu dopaminu. Zásadní je také okamžitá zpětná vazba: hudebníci při improvizaci ihned slyší výsledky svého hraní. Hudba je tak jedním z nejpřístupnějších způsobů, jak flow zažít – ať už při její tvorbě, poslechu, nebo tanci.

Jak se stav ponoření chová? Flow buď je, nebo není. Všechna cvičení, která muzikanti běžně dělají, jsou kvůli tomu, aby se do flow dostali – jakmile se člověk ponoří, jde to už samo. Známé spouštěče jsou groove, rytmus, tempo nebo harmonie, která způsobí jasnou emoci. Pravidelný rytmus je skvělý spouštěč; můžete si to představit, jako kdyby vás někdo hypnotizoval kýváním hodinek.

Abychom se dokázali ponořit, musí být spousta věcí samozřejmých. Jinak je zapnuté racio. To hlavní na hudbě jsou přece prožitky a emoce. Racio může být také druhem ponoření, ale nejsou to ty emoce – a emoce nás vtahují zpět do ponoření. Když se hraje raciem, tvoříme konstrukty, a ne obsah. Racio jsou procesy, výpočty, matematika. Emoce se spočítat nedají.

Ale racio je samozřejmě také velmi důležité. Cvičením jednotlivých témat si člověk vytváří zkratky. Zkratky ulevují od kognitivně náročných procesů při hraní, a tím snáze se můžeme dostat do flow. Když jsou některá témata neprůchodná, jsou pro nás natolik náročná, že nám ponoření vyloženě brání. Proto je třeba věci zjednodušovat a vytvořit cíleně zkratky na zásadních místech. A toto společně s hudebním nadáním je cesta k improvizaci.

Co z toho plyne pro učitele hudby

Metoda výuky improvizace tedy není jenom výuka improvizace. Je to obsáhlý přístup obsahující práci s mnoha hudebními tématy, která po vyřešení – tzn. po vytvoření zkratek a zrychlení zpracování hudebních problémů – umožňují hráči vstoupit do stavu ponoření, oddání se hudbě, flow a spontánnímu tvoření.

Myslím si, že je na muzikantovi naprosto jasně poznat, kdy hraje mentálně, čili převažuje technika a logika nad emocemi, a kdy má skvěle zpracované hudební překážky a nic mu nebrání dokonale vyjadřovat emoce, které právě prožívá.

Pro učitele hudby je zásadní věnovat se postupnému vyřešení hudebních překážek a vytvořit ve studentovi určitou samozřejmost v jejich překonávání. Dále platí: pokud chceme někoho něco naučit, pojďme mu to nejdřív ukázat. Aneb kdo chce zapalovat, musí hořet. Stejně jako cizí jazyk se učíme i vyjadřovat se hudbou. Když se učíme anglicky a chceme se domluvit, nestačí jen číst anglické texty – nejlepším způsobem je konverzovat s někým, kdo už anglicky umí. Kdo anglicky pouze čte, často nezná výslovnost a mluvit se bojí. A to je typický problém neustálé interpretace na základních uměleckých školách i konzervatořích: umíme skvěle číst, ale neumíme mluvit, přitom jazyk známe.

I v běžném životě je přirozené mluvení spojeno s danou situací a prostředím. Nezačneme jen tak mluvit o nějakém tématu, pokud k tomu nemáme důvod. Úplně stejné je to v hudbě. Těžko budeme vyprávět hudební myšlenku nebo vyjadřovat emoci, aniž by nám ji něco evokovalo. Pokud chceme někoho naučit improvizovat, musíme mu k tomu vytvořit prostředí, navodit atmosféru a vtáhnout ho do hry. A tato hra už má určitou emoci, o které potom mluvíme – má rytmus, zvuk, harmonii, tempo, groove, které nám dávají najevo obsah hudby a inspirují nás k tomu, co budeme hrát. Improvizace nejsou konstrukty, jsou to reakce na prostředí.

Pokud učitel neumí žáka správně vtáhnout, neumí poskytnout jasné emoce, jasný rytmus a jasnou informaci, o čem se právě bavíme, uvést do tématu a ukázat, jak to myslí, není možné něco jako improvizaci předávat.

Zkušenost z kurzů Hudebního jazyka

Z kurzů improvizace Hudební jazyk mám zkušenost, že hranice mezi tím, co je konstrukt racia a co spontánní vyjádření emoce, je velmi tenká. Je to všechno propojené a je velmi těžké rozpoznat, co se v muzikantovi právě odehrává. Nicméně přesně v tom je smysl učitele hudby.

Proto jsou kurzy Hudebního jazyka vždy prezenční. Můj názor je, že učit někoho improvizovat online je nemožné. Velice často totiž dochází k nepochopení sdělovaných informací, a tak jako každý člověk chápe stejnou věc trochu jinak, i student si vytvoří představy, které mohou být úplně jiné. Posláním lektora je právě formování tohoto vyjadřovacího procesu. Dílčí hudební problémy – intervalový sluch, čtení not, harmonické jevy a spoje, rytmus, melodika, stupnice, orientace na nástroji – se dají naučit třeba z YouTube. Samostatně oddělené však nejsou hudbou.

A tohle všechno se naučíte na kurzech improvizace Hudebního jazyka. Naučíte se vytvářet prostředí inspirující k improvizaci a poznáte, které prvky hudby k tomu vedou. Naučíte se rozpoznat, zda student tvoří logické konstrukty, nebo se spontánně vyjadřuje. Naučíte se rozumět tomu, co konkrétní fráze a skupiny tónů vyjadřují, jak pracovat s emocemi a s energií hudby a jak v hudbě komunikovat. Budete ponořeni do inspirativního tvůrčího prostředí a sami na sobě si vše vyzkoušíte.

Samozřejmě že propojování všech těchto prvků je dlouhodobou cestou, která ani nemá jasný cíl. Ale pokud někomu ukážete cestu, otevíráte mu netušené možnosti. A to je na tom právě to úžasné, ne?

Tak tohle bylo zjednodušené popsání toho, o čem jsou kurzy improvizace Hudebního jazyka, a těším se, že se brzy potkáme na některém z kurzů pro učitele ZUŠ.

Ohlasy účastníků kurzů

Zpětná vazba pedagogů, kteří kurzem Improvizace a hudební jazyk prošli.